Foceno fotoaparátem Canon EOS 40D (10,1 Mpx) s objektivem Canon EF-S17-55 f2,8 IS USM
pondělí 10.8.2009 Přesně o půl páté odpoledne vyrážíme s Frantou směr Praha. Jedeme přes Rozvadov, München, Gapa, Insbruck (po vedlejší silnici), po staré Brenerské do Itálie, Brixen a těsně před Cortinu si na tři hoďky zdřímneme. Byli jsme moc rychlý.
úterý 11.8.2009 Ráno v šest přejíždíme Cortinu d‘ Ampezzo (1211 m.n.m.) a nahoru k osvědčeným salaším na M.ghe Fedarola (1750 m n.m), kde posnídáme. Poté vystoupáme, stále ještě autem, cestou necestou, k Rif. Dibona (2083 m n.m). Odtud už pouze pěšky. Pod jižním masivem Tofany di Rozes dojdeme k tunelu z první světové války, kterým projdeme na severní stranu. Tudy Via ferrata G.Lipella až na hřebínek kde se cesta dělý. Jedna na vrchol a druhá sestupová. Franta se rozhodl šetřit síly na další dny a zde na mě čeká. Stejně už byl nahoře tolikrát, že to ani nedokáže spočítat. Já zatím jednou. Tak hurá na horu. Tofana di Rozes (3225 m n.m). První den dovolené je k obědu ještě řízek, k tomu jedno Svijanské a krásný rozhled. Idylka. Jelikož na vrcholu spát nechci, udělám pár fotek a jdu dolů. Cestou vyzvednu Frantu a přes Rif. Giussani (2561 m n.m) sestupujeme až k autu Rif. Dibona (2083 m n.m). Autem k salaším, kde přenocujeme.
středa 12.9.2009 Brzy ráno vyrážíme přes P.so Falzarego (2117 m n.m) a P.so di Fedaia (2057 m n.m) k Lagu di Fedaia (2053 m n.m) kde je stanice lanovky k Marmoladě (zpáteční 8,-€). Bláhově jsme si mysleli, že lanovka jezdí od 8:00hod. Omyl. Od devíti. Je to trochu pozdě k vyrážení na ledovec, jenomže Italové přeci kvůli bláznivým Čechům nebudou vstávat brzy. Od Horní stanice lanovky Rif. Pian dei Fiacconi (2625 m n.m) malinko sestupujeme a částečně podcházíme masiv Marmolády. Poté pouze nahoru. Nejprve žlebem se zbytky sněhu, poté ferátou. V sedle Forc. d. Marmolada (2910 m n.m) se připojila ferrata z jihu. Marmolada (3342 m n.m). Klasická oslava dobití vrcholu. Potřepání rukou, řízek číslo dvě, jedno Svijanské, fotodokumentace. Je neuvěřitelné jak za těch 15 let co jsem zde byl poprvé ubyl z vrcholu sníh. Téměř zmizel. Ani ledovce pod sklaním vrcholem nezbylo mnoho. Dolů jsme jím sestupovali. Tenkrát vedl těsně před stanici lanovky. Času bylo dosti a tak jsme se na Capanna Ghiacciaio (chata vedle horní stanice lanovky) odměnili jedním oroseným (pivem). Lepší než drátem do oka, ale druhý jsme si nedali. Italové umějí mnoho věcí, bohužel vaření piva mezi ně nepatří. Franta si dal ještě kapučíno, zatímco já si odskočil na takový hrblík Sasso d Dondici (2742 m n.m) ještě něco nafotit. Dole na horním parkovišti u Laga di Fedaia přespáváme. Jsou zde karavany i stany a nikomu to nevadí. Paráda.
čtvrtek 13.9.2009 Ráno vyrážíme na protější stranu údolí k chatě Rif. Porta Vescovo (2565 m n.m) kam vede lanovka z Arábbi (1605 m n.m). Lyžařské středisko plné červených a černých sjezdovek. Alespoň z této strany. 15 min. od chaty je nástup do Via ferrata Trincee. Hned první metry feráty jsou nejtěžší a protřídí lezce. Dva se po několika metrech vrátili. My s Frantem to nebyli. Feráta vede hřebínkem a ikdyž oba vrcholy Bec de Mesdi (2727 m n.m) a M. Mesola (2642 m n.m) podcházíme, je to ta nejkrásnější feráta jakou jsem kdy šel. Technicky zajímavá cesta s úžasným rozhledem na všechny strany. V samotném závěru vede tunýlek (opět z 1 sv.) k Biv. Bontadini. V tunelu nastal malinký problém. Franta zapomněl čelovku a já měl jenom takovou bludičku a navíc svoji přilbu si šetřil v autě (omluva sklerózy) . Franta šel první a já mu ze zadu přisvěcoval. No a když se praštil hlavou chráněnou přilbou o strop, Stanik se přikrčil. Od bivaku následoval sestup okolo stanice lanovky, kde bylo ještě z 1. sv. zapomenuté dělo, až k autu, a přejezd přes P.so Staulanza (1766 m n.m) do kempu Palafavera (1510 m n.m). Ceny v hlavní sezoně: dospělí 7,80€; stan 4,5€; úklid za pobyt 3€; Plzeň(třetinka) 1,30€. Hned první večer nás přivítala ani né hodinová bouřka. Pak už zase jasno.
pátek 14.8.2009 Kemp slouží hlavně jako východisko pro Civetu (3220 m n.m). Podle mě je ovšem dominantou Pelmo (3168 m n.m). Nádherná skála. Kvůli ní se jednou vrátím. Tento den byl odpočinkový s přípravou na hlavní vrchol Civetu. Vyrazili jsme směrem k Pelmu. Na jednom rozcestí (1890 m n.m) jsme se rozešli. Franta se jen tak kochal po okolí a já razil dále k sedlu P.so Staulanza (1766 m n.m). Odtud krásnými travnatými cestami na Crot. Má dva vrcholy 2158 m n.m a 2169 m n.m rozdělené sedlem 2092 m n.m. Já vystoupal na ten nižší. Byl blíže ke kempu a zdál se mi i lepší na výhled. I zbytek cesty přes Forc.la Pécol (1786 m n.m) na Rif. Col dei Baldi (1922 m n.m) dolů do kempu byl krásný.
sobota 15.8.2009 Ráno vyrážíme o půl hodiny později. Až v půl sedmé. Frantu nevzbudil budík. Ještě, že se vzbudím sám i bez budíku. Směr výstupu je k Rif. Al Coldai A. Sonino (2135 m n.m). Nad chatou se tyčí Cima di Coldai (2403 m n.m). Další výzva do budoucna. Náš cíl je Via ferrata Alleghesi. Dávám zapravdu těm co říkají, že zdolání Civety je dlouhé. Technicky není náročná, délkou ano. Vrchol Civeta (3220 m n.m) - klasika. Akorát už došli řízky. Sestup k Rif. M.V. Torrani (2984 m n.m), a i dlouho pod ní, je také zážitek. Pevný podklad na na něm volné kamínky různé velikosti. Pořád to ujíždělo. Po tomto super sestupu jsme se z Frantou opět dělili. On sestupoval k Pécolu (1380 m n.m) a pak nahoru do kempu. Já se vracel k Rif. Al Coldai. Od chaty přes sedlo Forc.la Coldai (2191 m n.m) k Lago Coldai (2150 m n.m). Krásné jezírko o které jsem nechtěl přijít. Sestup stejnou cestou jako ráno nahoru.
neděle 16.8.2009 Ráno opouštíme kemp (autem). Přes P.so Falzarego (2117 m n.m) P.so Valparola (2192 m n.m) k chatě Rif. Valparola (2168 m n.m). Odpočinkový výlet na Col di Lana (2462 m n.m) s předvrcholem C.ma Sief (2424 m n.m). Kopec, jako mnoho jiných, poznamenaný 1. sv. válkou. V hřebínku dlouhé zákopy a část odstřelená. Po návratu přejíždíme autem těsně pod sedlo P.so Gardena (2137 m n.m). Zde chytneme podruhé za dovolenou bouřku. Tentokráte čtyři hodiny, které přečkáváme v autě. Frantovi teče do stanu a já si přeci ten svůj nebudu na kamenitém parkovišti ničit. V noci se přemisťuji pod širák.
podělí 17.8.2009 Probouzíme se do chladného sluncem zalitého rána. Idylka. Sbalíme útočné batohy a hurá na poslední ferátu .Pisciadu. Krásná nenáročná feráta, s možnostmi úniku či návratu, v těsné blízkosti velikých vodopádů. Náš cíl je Rif. F. Cavazza al Pisciadu (2586 m n.m). Vrchol Pisciadu je jak říká Franta nezáživný a chceme se zavčasu vrátit domů. Takže sestup k autu, sbalit věci, něco pojíst a tradá domů. Stejnou cestou jako na dovolenou. Vyjeli jsme v 12:30 a doma byli před jedenáctou v noci. A to nás před Mladou Boleslaví chytla silná bouřka s ještě silnějším větrem. Chvílemi jsme se po rychlostní silnici řítili i šedesátkou.
Tak zase příště. |