Foceno fotoaparátem Olympus 750UZ (4 Megapixely)

pátek 23.9.2005

Po malém zdržení, když jsem si nechal odjed cepín v autě zpět do Libštátu, něco po půl šesté večír vyrážíme z Turnova na další překladiště do Prahy. Rychle přeložíme s Mirkem věci do Honzova auta a hurá na hory. Jedeme přes Rozvadov, Nürnberg, Heilbornn, Karlsruhe, Basel, Bern, Fribourg, Martigny, Tunel du Grand St. Bernard, Aosta až do Courmayeuru.

 

sobota 24.9.2005

Do Courmayeuru přijíždíme kolem páté a tak si ještě na dvě hoďky zdřímneme. Poté dorazí i druhé auto s Jirkem a Jirkem. Vstáváme a připravujeme se na cestu. Auty vyjedeme do výšky asi 1659 m n.m. Zde balíme útočné batohy. Což se jako obvykle nepodaří a na čtyřdenní přechod vyrážíme s pěknými hyenami. Až k jezeru Lago di Combal 1958 m n.m. vede cesta po silnici. Dále už cestou necestou. Asi před pěti lety se z jezera Lago di Miage 2020 m n.m. tyčila možná pětimetrová ledová stěna. Ledovec se odlamoval přímo do jezera ve kterém plavaly malé kry. Ledovec od jezera ustoupil a hladina klesla. Všichni si mysleli, že jsem vyprávěl o úplně jiném jezeře. Ledovec Chiacciaio del Miage (2020 - 2608 m n.m.) hned za jezerem zmizí pod mohutnou vrstvou morény na 2 1/4hod. Hotový nekonečný příběh. Hlavně pozor! Na konci morény to láká jít přímo ke skále. To je ovšem obrovská chyba. Zaprásknete se jako mi v serakách. Takže zpátky a pěkně podle mapy prostředkem ledovce obejít. Pak už zbývá zvesela vyšlápnout 700 výškových metrů skálou přerušenou malým ledovcem. Vzhledem k množství zbývajících sil mi to připadá nemožné. K chatě docházím úplně na doraz. Takhle na dno jsem si ještě nehrábl. Bez aklimatizace, s mizernou fyzičkou a příšerně těžkým batohem to snad ani jinak nejde.  To ještě netuším, že to byl odpočinkový den. Na Rif. Gonella 3071 m n.m. není voda. Když je chata v sezóně otevřená, lze ji koupit. My vzali zavděk sudem s né moc čistou dešťovou vodou. Na přímé pití jsem si táhl od zdola 3 litry čisté. K ledovci to není daleko, ale k vodě moc. Plýtvat plynem na rozpouštění sněhu hned na začátku nechceme.

 

neděle 25.9.2005

Neděle je ve znamení hledání cesty skrz trhliny do sedla Col du Aig. Grises 3809 m n.m. V noci nahoru vyrazili dvě skupiny a ještě za tmy se vrátili. Nenašli cestu trhlinami. My měli již z domu na tento den naplánovaný průzkum ledovce a noc na stejném místě. Jelikož někteří (já) přes noc nestihli nabrat dost sil, dělíme se na dvě skupiny. První, ambiciózní, vyráží hledat cestu. Druhá, se mnou, vyráží o půldruhé hodiny později po stopách první na fotografickou procházku. Naši průzkumníci, jak jsme se později dozvěděli, vylezli až do sedla. My se vrátili, stejně jako noční party, od kritické trhliny. Narozdíl od nich jsme věděli jak dál. Jenom se nám nechtělo. Zpět na chatu a nabírat síly. Budou potřeba.

 

pondělí 26.9.2005

V noci přecházela slabá fronta a tak vyrážíme až v 5 hodin. K obávané trhlině přicházíme za rozbřesku. První zkouška mé fyzické zdatnosti byl 70° ledový svah. Po 10m mě pěkně pálily lýtka. Podobné bylo stoupání do Col du Aig. Grises 3809 m n.m. S menším sklonem, zpestřené volnými kameny a v čistém ledu. Jednu chvíli jsem si myslel, že už pudu. Posledních 6m do sedla je skalní lezení. Ze sedla začíná ten správnej adrenalin. 90% cesty na Dôme du Goûter 4304 m n.m. vede hřebínkem. Ostrým jak žiletka a na obě strany díry jak hluboko dohlédneš. Hned ze začátku do předních hrotů a obejít mohutný převis. Poté osedlání hřebínku a obkročmo po zadku hopsat dobrých 50m. Nejměkčí část po čtyřech. Vážnost situace okomentoval Honza. Prý jsem přestal mluvit. Nechápu co tím chtěl říci. Finále na Dôme du Goûter bylo jenom do kopce. Abych jenom nefrflal jak hrozný to bylo tak tu byl krásný rozhled. Po sklesání do sedla Col du Dôme 4237 m n.m. závěrečný výstup na Biv. Vallot 4362 m n.m. Opět nadoraz!

 

úterý 27.9.2005

Vstávání za tmy. Vyrážíme okolo páté hodiny. Vyjít dříve nemá smysl. Ve tmě toho je z vrcholu málo vidět. Cesta je pouhé šlapaní do kopce sněhovou plání. Pouze v jednom místě zpestřené širokým hřebínkem. Žádná zábava a moc dřiny. Vrchol Mont Blanc 4810 m n.m. byl dosažen v 7:15hod. Správněji řečeno hora nás přijala. Bohužel začal foukat silný vítr a stále stupňoval. Blížící se fronta východ slunce značně pokazila. Z těchto důvodů bylo zaveleno k sestupu. Nejmenovaný vůdce dne, který mě již od večera tvrdil, že to co vidím není Midi, zvolil sestup k Aig. du Midi a hurá dolů. Po nějakém čase jsme, až na vůdce, znejistěli. Jdeme opravdu na Midi? Vůdce nás několikrát ujistil o správnosti cesty. Najednou přišel sestup z hřebínku a ten neodpovídal popisu jednoduché cesty. Takže zpět a pro dnešní den již druhý výstup na Mont Blanc. Pro změnu od Courmayeuru. V silném protivětru opravdu nezapomenutelný zážitek. Po vystoupání asi 150 výškových metrů jsme v 8:45hod stanuli znovu  na vrcholu. Vrchol již nebyl opuštěný jako při prvním výstupu. Většina přicházela od Midi a tak druhý pokus vyšel. Cesta stále klesala sněhovými pláněmi s občasným malým stoupáním. Za zmínku stojí sestup ze sedla Col du Mt Maudit 4354 m n.m., kde byly fixy a jednu délku jsme slaňovali . Pro nás, co jsme toho již za čtyři dny měli dost, byla slušná zabíračka vystoupit z Col du Midi 3532 m n.m. na Aig. du Midi 3842 m n.m. A bylo definitivně vyhráno. Zbývala cesta lanovkou přes mohutné ledovce stékající z Midi do Chamonix (známý lyžařský ráj) dolů do Itálie (Aig. du Midi 3842 m n.m. - Pte Helbronner 3502 m n.m. - 11,-€), (Pte Helbronner 3502 m n.m., Rif. Torino vecchio 3338 m n.m., Rif.-Alb Pavilon 2174 m n.m., La Palud 1306 m n.m. - dolní stanice lanovky, část Courmayeuru - 25,-€). Poté přejezd do nádherného, bohužel zavřeného, kempu Grand Jorasse 1579 m n.m. Pod přístřeškem s vlastním krbem jsme strávili 3 noci.

 

středa 28.9.2005

Odpočinkový den. Slunění, jedení, pití ... zkrátka veget.

 

čtvrtek 29.9.2005

Dopoledne stále odpočinek. Bohužel již zataženo a při odpoledním balení slabé mrholení.  Z La Palud 1306 m n.m. výjezd lanovkou na Rif. Torino vecchio 3338 m n.m. (zpáteční jízdenka 28,5€) Zde noclech (s Alpenverein 10,-€, bez 20,-€). Oblačnost se začíná protrhávat. Předpovědí věříme čím dál více. Bude krásně.

 

pátek 30.9.2005

Další hřeb zájezdu. Dente del Gigante (Aig. due Geant) 4013 m n.m. Skalní kopec zakončení 150ti metrovou stěnou. Ráno výstup po 220ti schodech na Rif. Torino nuovo 3375 m n.m. Opravdu jasno. Ovšem silný vítr a poměrně chladno. V údolí jsem zapomněl silné rukavice a čepici. Zvažuji zdali mám vůbec vyrazit. Nakonec jdu. Po dvou kilometrech to vzdávám. Přeci neumrznu. Chvíli sedím v závětří a využívám krásné počasí k focení. Lanovkou sjedu na Rif.-Alb Pavilon 2174 m n.m. Dále pěšky. Času mám dost. Kluci nakonec skončili 50m pod vrcholem. Nahoře byl vítr již velmi nebezpečný.

 

sobota 1.10.2005

Opět vstávání za tmy. Vyrážíme již ve 4 hodiny. Stejnou cestou až domů.

 

Tak zase příště.