Sobota 14.8.2004

Ve 3 hodiny úspěšně naložíme veškerá zavazadla do auta po ranním čaji vyrážíme (Standa, Mirek a Martina). Nejideálnější cesta nám připadla přes Prahu, Rozvadov, München, Gapa, Imst, Landeck, Ischgl(lyžařské středisko), Galtür (zasypán lavinou 1998). Za Galtürem 1584 m n.m. je nutné zaplatit mýto pro výjezd k Silvrettastausee 2034 m n.m. U jezera byl sraz s dalšími členy výpravy (Honza, Hanka, Jirka, Kateřina, Renata, Martin, Markéta a Petr). Po krátké svačince vyrážíme v 13:00hod směr Wiesbadener Hütte 2443 m n.m. Počasí u jezera bylo sychravé, ovšem nepršelo. Bohužel to nevydrželo dlouho. Začalo malinko pršet a postupně přidávalo. Na chatu jsme došli za regulérního deště. Optimismus do žil nám na chatě vlila předpověď počasí na další dny. Jasno případně polojasno. Zkrátka super.

Neděle 15.8.2004

Ráno sice jasno nebylo, ale aspoň déšť ustal. Vyrážíme "na lehko" (nepotřebné věci zůstali na chatě) směr Piz Buin 3312 m n.m. Zvolili jsme delší zato snazší cestu po ledovci. Kratší vede přes skalní hřebínek, který není vhodný pro tak velikou skupinu. Během cesty se začali protrhávat mraky a vysvitlo slunce. Po ledovci jsme vystoupali na Buinlücke 3054 m n.m. odkud se tyčil samotný skalnatý vrchol. Místy bylo lezení 1-2 UIAA. Vrchol držel mraky takže jsme viděli pouze sami sebe. I to je někdy na horách úspěch. Po sestoupení z mraků na ledovec nám na cestu svítilo sluníčko. Zpáteční cesta byla shodná s cestou výstupu. Akorát vrcholové družstvo si odskočilo z odbočky ve výšce 2900 m n.m. na Silvrettahorn 3244 m n.m. (lezení 2 UIAA). Já jsem podcenil zásoby vody a tak mě žízeň hnala dolů. Se mnou se vraceli ještě tři dívky, kterým stačil ten den jeden vrchol. Cestou dolů jsem se zastavil na Grüne Kuppe 2585 m n.m. od kud je krásný výhled do údolí a na naši chatu ve které strávíme druhou noc. Dvě hodiny po nás dorazilo vrcholové družstvo a moc si pochvalovali druhý vrchol.

Pondělí 16.8.2004

Ráno balíme všechny věci a jdeme směr sedlo Ochsenscharte 2977 m n.m. Krásné slunečné počasí, na obloze ani mráček. V sedle necháme batohy a vrchol Dreiländer Spitze 3197 m n.m. zdoláme opravdu na lehko. Cesta k vrcholu vede nádherným skalním hřebínkem (1 UIAA). Pevná skála ze které nic neodpadá. Ze sedla sestup po ledovci do vedlejšího údolí. Z ledovce musíte sejít na pravé straně. Jinak budete na špatném břenu řeky co vytéká z ledové masy. Pak buď vystoupáte zpátky přes 100 výškových metrů, nebo jako mi přebrodíte. Věřte mi voda 100m od ledovce je opravdu studená. Po úspěšném brodění je už jenom kousek k Jantal Hütte 2165 m n.m. našemu ubytování.

Úterý 17.8.2004

Dělíme se na dvě skupiny. První, ve které jdu i já, má za cíl nejvyšší ze tří vrcholů Fluchthornu 3399 m n.m. Druhá skupina jde cestou přes sedlo Kronen Joch 2980 m n.m. ze kterého si odskočili na Bischol Spitze 3029 m n.m., kterou přejmenovali na "bambuli".

Poprvé a zároveň naposledy vyrážíme brzy ráno a to v 6:00hod (pouze naše skupina). Hvězdy místo slunce vystřídali mraky. Cesta vede krásným údolím do sedla Zahnjoch 2947 m n.m. Cesta k vrcholu je neznačená a podle průvodce je za třetím skalním žebrem před sedlem. Vrchol je v mracích. Odkládáme batohy a jdeme si alespoň sáhnout na skálu. Hledat neznámou cestu když není vidět je blbost. Pro jistotu bereme mačky, cepín a foťák. Co kdyby!? A opravdu mraky před námi mizeli pryč. Prvních 500 výškových metrů byla hrabanice příšerným suťákem. Zbytek strašně drobivou skálou (3UIAA) zpestřenou vysněženým žlebem. Po dobytí vrcholu Fluchthorn Südl. 3399 m n.m. nám mraky vytvářeli okna a mi se mohli rozhlédnout po okolí. Dokonce i vítr přestal na chvíli foukat Sestup nebyl tak hrozivý jak vypadal, ale potkat jinou výpravu tak se navzájem ukamenujeme. V sedle se zhoršilo počasí a cestou do dalšího údolí i malinko zapršelo. Na Heidelberger Hütte 2264 m n.m. dorazila druhá skupina půl hodiny po nás.

Středa 18.8.2004

Sestupový den začal výstupem na Ritzen Joch 2688 m n.m. Od tud dolů až do Galtüru 1584 m n.m. Řidiči autobusem dojeli pro auta a pak všichni k Achensee 930 m n.m. do kempu (asi 90km pod Insbruckem po vodě). Oblast zvaná Karwendelské Alpy.

Čtvrtek 19.8.2004

Podle předpovědi poslední slunečný den. Hanka s Martinou ho využívají ke koupání, ostatní vyrážíme auty do Gramaialmu 1261 m n.m. Krásný pohled na cíl naší cesty Lamsenspitze 2508 m n.m. Odtud stoupání k Lamsenjoch Hütte 1980 m n.m. Za chatou po kratinkém nástupu 300 metrů feráty zakončené skalním oknem. Dále pěšinkou suťoviskem Zakončenou skalním vrcholem velmi lehoulinkou ferátou. Z vrcholu byli nejkrásnější pohledy za celou dovolenou.

Pátek 20.8.2004

Předpověď nelhala. Od brzkého rána leje. Nemá smysl setrvávat na místě a o jeden den dříve vyrážíme domů. Vlastně jenom část. Mirek, Martina, Jirka a Kateřina mají ještě týden dovolené před sebou.

Tak zase příště.