Pátek 5.9.2003

Po opakovaném naložení materiálu do auta (karta CCS se omylem dostala na dno kufru) jsme Honza, Jenda a Standa v 22:00 hod vyjeli z Malé Skály na Rozvadov, Wörgl, Kitzbühl, Mittersill až do Krimmlu.

Sobota 6.9.2003

Brzký příjezd do Krimmlu 1076 m n.m., něco před pátou hodinou a krátký spánek. Ráno po sbalení batohů na šestidenní přechod a zkušebním nandání na záda, jsme marně přemýšleli kde se stala chyba. S takovými hyenami (velmi těžký batoh) na zádech nemůžeme přeci vydržet chodit celý týden. A tak jsme udělali to na co by před léty nebyla ani odvaha pomyslet. Našich prvních 14km nás svezl taxík. Přišli jsme tím o pohled na nejvyšší vodopády Evropy, ovšem přitom ušetřili cenné síly tolik potřebné v dalších dnech. Cesta z konečné taxi Krimmler Tauernhaus 1622 m n.m. na Wansdorfer Hütte 2334 m n.m. trvala necelé tři hodiny. Po probdělé noci a s těžkými batohy na zádech …… ujde to. Počasí první den bylo krásné.

Neděle 7.9.2003

I do druhého dne nás vítalo sluníčko. Z Wansdorfer Hütte 2334 m n.m. příjemnou cestou přes bezvýznamnou dvoutisícovku Gamsspitzl 2888 m n.m. až na ledovec do údolí pod Kürsinger Hütte 2549 m n.m. Čekalo nás asi 500 výškových metrů. Ale kudy? Cesta na svahu pod chatou byla pěkně vidět. Bohužel poslední léta nás překvapují rychle ustupující ledovce. Místo pohodlné cesty po ledovci je mohutná moréna kterou se valí řeka od ledovce. Cestu zavřeli a nutili nás sklesat dalších 400m. Správně, šli jsem zavřenou cestou. Po hledání průchodu morénou nebyl problém vystoupat starou cestou.

Pondělí 8.9.2003

Pondělní ráno bylo brzké vstávání. Již v šest naše výprava nabírala první výškové metry. Opět jasno a za vrcholky prosvítávaly první sluneční paprsky. Na ledovci, při nazouvání maček, jeden nejmenovaný člen zjistil, že mačky má seřízené velmi správně. Přesně na jeho boty. Jenom řemínky měli délku na jeho ročního syna. Ledovec vypadla jednoduše a tak ho bereme doprostřed lana. Letošní novinkou na této cestě je desetimetrový žebřík přes trhlinu. Na druhém konci žebříku byl ledovec čistý beze sněhu. Bez maček hotová sebevražda. Za oběť padla plochá smyce jejíž pomocí mačky bezpečně drželi. Malý kousek za žebříkem je sedlo Venediger Sch. 3 414 m n.m. do které se vrátíme a sejdeme do vedlejšího údolí. Batohy jsme prozíravě nechali na nepatrně viditelném rozcestí. Znamenitý tah. Po pár metrech celé okolí zakryl mrak a viditelnost byla najednou i 5m. Cestu na vrchol jsme hledali jenom podle toho jak moc se bořily nohy. Na cestě po kotníky, mimo do půlky lýtek. Großvenediger 3666 m n.m. je třetí nejvyšší hora Rakouska a z toho co bylo vidět pravděpodobně jedna z nejhezčích. Při zpáteční cestě nám pomohly naše dobře odložené batohy. Zde jsme se setkali s německou výpravou, kterým počasí vysloveně vadilo a chtěli se vrátit na Kürsinger Hütte. My jim nabídli možnost, kterou přijali, jít na Neue Prager Hütte 2782 m n.m. Následovalo opět hledání cesty podle hloubky boření mezi obrovskými trhlinami. Díry 50m široké, 300m dlouhé a 35m hluboké. Úchvatné! Níže pod odtátým ledovcem pokračovala hladká skála posetá různě velikými kameny. Stále viditelnost do 10ti metrů a sněžení. Zde jsme Němce opustili. Dál cestu najdou sami. Vždyť je chata vzdálená necelou půlhodinku. Nemýlili jsme se! Němci opravdu cestu skutečně našli………. Zato nám se ta půlhodinka natáhla na necelé čtyři hodiny. Zoufalé bloudění rozsáhlými morénami. Večer se blížil a mi neměli tušení kde jsme. Už to vypadalo, že dojde na Honzovo prohlášení „ alespoň jednou do roka někde nečekaně bivakuji“. Honza letos nesplnil. A nevadí mi to. V pravou chvíli Jenda objevil nějakou léta nepoužívanou stezku. Vyčerpaní, mokrý, hladový jsme dorazili k opuštěné Alte Prager Hütte 2489 m n.m. Vystoupat zpět 400m bylo z posledních sil. Našel jsem kde je jejich dno. A hlavně jak říká Honza našli jsme EXTRÉM.

Úterý 9.9.2003

Následoval odpočinkový den. Za hnusného počasí dolů na Alte Prager Hütte 2489 m n.m. Dále s minimálním převýšením k St. Pöltner Hüte 2545 m n.m. Cestou chvílemi prosvitlo sluníčko a dvakrát bylo dokonce vidět údolí do které ústilo veliké množství ledovců. Za jasného počasí určitě nádherný zážitek. My na chatu dorazili za silného deště a větru. Odpočinková túra nakonec trvala necelých šest hodin. Zde nás počasí přesvědčilo o změně plánu. Měla následovat 12tihodinová túra. Za stávajících povětrnostních podmínek neuskutečnitelná. Naším cílem bude pohoří Ortler se stejnojmenným vrcholem. Podle informací z Čech tam mají slunečno.

Středa 10.9.2003

Ráno stále silný vítr. Ale již nepršelo. Sněžilo! Rychlí sestup do údolí. V údolí srážky pominuly. Opět nádherné údolí pro změnu místo ledovců mnoho vodopádů. Z Amerthal 1000 m n.m. kluci dostopovali pro auto zatímco já hlídal výstroj. Sjeli jsme do St. Johann a přespali v kempu.

Čtvrtek 11.9.2003

Přejezd ze St. Johann do Sülden 1844 m n.m. Jen jsme dorazili do cíle přihnala se prvotřídní bouřka. Naštěstí jak rychle přišla tak rychle odešla. Přebalit batoh a rychle na lanovku. Horní stanice lanovky je u K2 Hütte 2330 m n.m. Odtud již pěšky. Bouřka krásně vyčistila vzduch a připravila výhledy o kterých člověk léta sní. Jak říkal Honza takovej "fotografickej orgasmus“. Minuli jsme Tabaretta Hütte 2556 m n.m. a vzhůru na Payer Hütte 3029 m n.m. Na chatě rychle převléknout do suchého a doplnit tekutiny. Jenomže mezitím nám počasí připravilo překvapení. Nebe opět zakryté mraky a o západu slunce můžeme jenom snít. Na chatě se připravovala další německá výprava a to i s horskými vůdci. Usoudili jsme, že vyjdeme deset minut před nimi, necháme se předejít a pak vést. Na vrchol s námi nejde Jenda. Potvrdil své rozhodnutí z údolí. Necítí se na dvojkové lezení, kterým výstup začíná.

Pátek 12.9.2003

Vyjít 10min. před vůdci nevyšlo. Tak tak jsme se jich chytili. Štěrková pěšinka se postupně změnila ve skalní a poté ono zmiňované dvojkové lezení. Klasifikace byla stanovena na suchou skálu. My na vápencovém hřebínku měli 10cm čerstvého sněhu a viditelnost 10m. Kdyby vůdci nevlekli nemotorné němce dále, nepokračovali bychom. Při pomyšlení na cestu zpátky mi běhal mráz po zádech. Chůze po ledovci byla v pohodě. Vůdci vybaveni GPS našli cestu až na vrchol Ortler 3905m n.m. Nechci je podceňovat, ale bez GPS by v tom počasí nenašli cestu ani oni. Fakt sajrajt. Cestou dolů nám jednou pomohla slaňovací osma. Na Orleru jsem našel i svoji druhou mez. Technicky za daného počasí je hora na hranici mých možností. Cesta dolů byla v opojení z výkonu při zdolávání vrcholu. U auta nás očekával Jenda s uvařenou kávou. Spokojeni s maximalistickým využitím všech dnů (nebylo jediného dne bez túry s hyenou na zádech) odjíždíme v 17:00hod. domů. Příjezd do Malé Skály v sobotu ve 2:00hod.

Tak zase příště.